Srovnání demagnetizačních křivek

Magnetické vlastnosti trvalého magnetu lze stanovit z demagnetizační křivky feromagnetického materi­álu, ze kterého jsou vyrobeny. Základní hodnoty demagnetizační křivky Br (remanentní magnetická indukce neboli remanence) a Hc (koercitivní intenzita magnetického pole neboli koercitivita) charakterizují nejdůleži­tější magnetické vlastnosti trvalého magnetu.

 

Při měření jsou feromagnetické materiály vystaveny vnějšímu magnetickému poli, které způsobuje změ­nu (indukovaného) magnetického momentu. Největší možný energetický součin (B . H)max popisuje nejvyšší tok energie dosažitelné s tímto materiálem. Čím vyšší je jeho hodnota, tím menší může být při jinak stej­ných poměrech objem magnetu, potřebný pro určité zadání. Různé magnetické materiály, kovové (vzácné zeminy), keramické (ferity) a magnety, pojené plastem, reprezentují různé magnetické oblasti. Kupříkladu se rozlišují sintrované anizotropní magnety NdFeB a anizotropní ferity magneticky tvrdé. Tyto se dále liší od izotropních tvrdých feritů, pojených plastem, vždy asi o desetinásobek energetického součinu. V normě DIN IEC 60404-0-1 (dříve DIN 17 410) jsou uvedeny garantované minimální hodnoty energetického součinu (B . H)max. v kJ/m3 a koercitivní síly pole (koercivity) HcJ v kA/m (. 0,1). Bližší informace lze nalézt v popise jednotlivých materiálových skupin.

 

Magnetické hodnoty jsou měřeny podle DIN EN 10 332 (dříve DIN 50470). V závislosti na tvaru a rozmě­rech jsou možné odchylky magnetických hodnot při různých výrobních technologiích.

 

 

ZPĚT          VPŘED